Jsme okruh lidí, kteří pracovali s dětmi u PS Dr. Martínka při ZŠ Klegova v Ostravě - Hrabůvce. Samozřejmě, že jsme za tu spoustu let prošli mnoha změnami a prošla nám rukama spousta dětí z nichž vlastně dnes několik pracuje nadále s dětmi a pořádají pro ně akce a hlavně letní tábory. Již od roku 1984 jsme jezdili na letní tábory do obce Valšov u Bruntálu. Tam byl také postaven velký srub, který sloužil přes tábory jako kuchyň s jídelnou, a pro celoroční činnost i jako noclehárna. Byla tam v té době nádherná příroda. Kdo četl knihu Hoši od bobří řeky a umí si jen trochu představit Sluneční zátoku, tak ta tam opravdu byla. Bohužel po obrovském zásahu člověka do přírody a to vznikem velkého kamenolomu a vodního díla Slezská Harta, tato naše "Sluneční zátoka" zmizela ze světa. Srub nám poničily spadané stromy, které zbyly u kamenolomu, a upravením vodního toku a vzniku jezu se tento kus přírody stal ne již tak přitažlivý.
Byli jsme tedy nuceni se přesunout o pár stovek metrů blíže k vesnici, kde jsme měli také docela hezký plácek pro výstavbu tábořiště, ale to již nikdy nebylo co bývalo. Les, potok, louka, ale bohužel i cesta, která se díky Slezské Hartě a stáčírně pitné vody Horský pramen stala dosti frekventovanou. Toto vše by nebyl zdaleka ten hlavní důvod, proč tuto námi velmi oblíbenou krajinu opustit. Bohužel v roce 1997 přišly ničivé povodně. Byli jsme zasaženi i my. Předčasné ukončení samotného tábora, materiální škody, ale naštěstí se nikomu nic nestalo až na nějakou tu rýmu.
Následující rok jsme si vypůjčili od Lesní zprávy táborovou základnu Čokoládka za Rýmařovem. Také velmi příjemné prostředí, ale ještě menší prostor pro samotné tábořiště a daleko frekventovanější silnice směr Bruntál - Šumperk.
V roce 1999 jsme se vrátili na tábořiště do Valšova a přečkali jsme tábor bez sebemenší újmy. Akorát při každém sebemenším deštíku jsme víc než pozorně sledovali potůček, který se vždy hned měnil v rozbouřený potok. Podobný byl i rok 2000. Přišel rok 2001, ten byl definitivně zlomový. Připravili jsme tábor, postavili základnu, navezli potraviny. Odpoledne, když jsme vezli děti na tábor, spustila se průtrž mračen a stalo se to, co jsme nikdo nechtěli. Když jsme přijeli do tábořiště bylo 1/2 metru pod vodou. Bylo nám všem do breku a když jsme se tak na sebe podívali, bylo jasné, že to nevzdáme a uděláme všechno, aby děti strávily skvělých 14 dní v přírodě, která jim v Ostravě dost chybí. Zastupitelé obce Valšov v čele se starostou byli velice vstřícní a nabídli nám ubytování v místní školce, která je přes prázdniny zavřená. Po této nabídce jsme nechali odjet autobus a pustili jsme se do práce. Děvčata z realizačního týmu se dětem starala o stravu a provizorní program a chlapi šli do tábořiště hned poté, co opadla voda a dali se do uklízení. Za 1 a 1/2 dne nebylo poznat, že tudy tekla nějaká voda. Nastěhovali jsme děti do tábora a poté co přijeli na kontrolu z hygienické stanice a neshledali žádný problém, začal tábor naplno. Byl to však poslední hřebíček do rakve letních táborů ve Valšově. Opravdu již bylo nad naše, hlavně psychické síly, připravovat tábory ve Valšově s tím, že přijedeme a třeba vlastně vůbec nezačneme a kdybychom náhodou začali, tak že nám záhy ukončí tábor nějaký deštík.
Byli jsme tedy nuceni se porozhlédnout po něčem jiném a jako blesk z čistého nebe se nám naskytla příležitost odkoupit táborovou základnu v Hustopečích nad Bečvou. Vzali jsme auta a jeli se tam podívat. Nikdo neváhal ani minutu, neboť nás tam čekala druhá "Sluneční zátoka". Tak tedy od roku 2002 jezdíme na letní tábory do Hustopečí nad Bečvou. Absolvovali jsme tam už 8 táborů a všechny byly vydařené právě pro skvělou polohu tábořiště i pro daleko příznivější podnebí, než jsme měli ve Valšově. Zázemí jídelny a kuchyně tam máme ve srubu a louka, na které jsou postaveny stany, hřiště, atd. jsou o velikosti 1 a 1/2 fotbalového hřiště. Prostě jsme měli veliké štěstí, že jsme na něco takového narazili.
